Velikonoce na pásech

Leave a comment

SOBOTA 30.03.2018:

Dodržení časového plánu mně příjemně překvapilo i přes Hedvikou avizované menší zpoždění 15 minut. Nakonec u mě posádka zvoní před domem na čas lehce po 06:00. Překvapení je, že Honzovo auto už je skoro plné nicméně po menším přeložení bagáže a napasování lyží do „tunelu“ uprostřed auta dopadá dobře a vyjíždíme.

Cesta ubíhá perfektně, na hranicích s Rakouskem se střídám v řízení s Honzou a v 10:15 jsme v apartmánu kousek za Admontem, klíče nacházím podle domluvy s majitelkou pod rohožkou, takže se rychle ubytujeme a vyrážíme a na naší dnešní túru a to výstup na vrchol hory Lahngangkogel (1.778 m.n.m.) – https://www.bergwelten.com/t/s/15655

Na parkovišti v Kaiserau v nadmořské výšce 1.120 m.n.m. se krátce seznamujeme s manipulací se stoupacími pásy a technikou výstupu a provádíme nezbytnou kontrolu funkčnosti našich pípáků a to jak v módu vysílání, tak v módu vyhledávání. Všechno proběhlo v pořádku a tak můžeme vyrazit vzhůru k prvnímu bodu naší cesty a to k chalupě rakouského Alpenvereinu a to Klinke Hütte (1.486 m.n.m.). Cesta je realitně nenáročná, mírné stoupání a těsně před chatou se nám objevuje majestátní západní stěna vrcholu Kalbling (2.196 m.n.m.).

Po krátkém občerstvení z vlastních zásob vyrážíme směrem k vrcholu Lahngangkogelu nejprve strmějším svahem s patřičnými rozestupy a pak po hřebeni až na vrchol. Cestu si zpestřujeme tréninkem vyhledávání zahrabaného pípáku – pěkně po jednom si zkoušíme kompletní dohledání včetně sondování a vykopání. Všichni jsou úspěšní a v solidních časech kolem 3 minut, pravda, rozměr „laviniště“ jsme si vytyčili o ploše cca 60m2, takže relativně jednoduché podmínky.

 

Po dosažení vrcholu nás čeká příjemný sjezd, i když v relativně náročných podmínkách, nejprve strmější sjezd mezi smrčky a poslední fáze sjezdu je pohodová a to po sjezdovce až k autu.

Večer zakončujeme vynikající večeří, kterou připravili Hedvika s Ondrou, během vaření proběhlo zahřátí domácí slivovicí, večer povídáme, plánujeme túru na další den a brzy usínáme, abychom byli čerství na další den.

NEDĚLE 01.04.2018:

Předpověď nelhala a přes noc začalo sněžit, takže dnešní den začíná přejezdem přes vesničku Johnsbach k nástupnímu místu na naší dnešní túru (parkoviště u Ebnerklamm). Dnešním cílem je výstup na Gsuchmauer (2.116  m.n.m.). Prvních 20 minutek musíme kvůli nedostatku sněhu v přezkáčích a s lyžemi na ramenou. Pak nasazujeme a zjišťujeme, že předpověď nelhala a pod pásy nám pěkně křupe prašánek, který s rostoucí nadmořskou výškou přibývá a bohužel i přímo úměrně přibývá mlhy a difuzního světla. Vystupujeme po hřebeni a cestu si musíme prošlapávat 30 až 40cm přírůstkem nového sněhu.

Začíná mně být jasné, že dnes vrcholu nedosáhneme, protože posledních 300 výškových metrů před vrcholem Gsuchmaueru vede v exponovaném terénu, kde mohou hrozit laviny. A tak se rozhodujeme a v 1.750 m.n.m. otáčíme a v pěkném prašánku sjíždíme dolů do údolí, po krátkém obědu se rozhodujeme pro výstup do vedlejšího sedla, protože máme sílu i chuť dále okolí poznávat, po hodině a půl se ocitáme v sedle u Wirtsalmu, kde děláme skupinovou fotku a sjíždíme dolů do údolí až k autu, kde potkáváme skialpinisty z Brna.

PONDĚLÍ 02.04.2018:

Pondělní předpověď slibuje krásné počasí téměř bez mráčku, ale bohužel i zhoršení lavinové předpovědi – už jsme na „trojce“ nad hranicí lesa, takže původní plán na výstup na vrchol Scheiblingstein (2.197 m.n.m.) přehodnocujeme a volba padá na výstup na skalní jehlu pohoří Totes Gebirge a to horu Stubwieswipfel (1.786 m.n.m.) – https://www.bergwelten.com/t/s/15632

Ráno se loučíme s apartmánem a hurá směr Phyrnpass a dále na parkoviště lyžařského areálu Wurzer Alm, kde je hodně aut a evidentně i Rakušáci si chtějí užít velikonoční krásné počasí na lyžích. Valíme hned od dolní lanovky směr Wurzer Alm, za hodinu a půl už stojíme v nádherném amfiteátru, kde jsou vidět vrcholy jako zmiňovaný Stubwieswipfel, Rote Wand a  Warscheneck. U horní stanice lanovky krátce odpočíváme a údolím si to míříme k nástupu na náš dnešní cíl, relativně strmé hodinové stoupání nás bohatě odměňuje krásným výhledem pohoří Totes Gebirge a Ennstalerských Alp – viditelnost je skutečně luxusní, takže si to užíváme a fotíme. Pak nás čeká příjemný středně náročný sjezd k Wurzer Almu, pozdní oběd a sjezd po sjezdovce až k autu. Rychle se zabalíme na cestu domů a za 4,5 hoďky už jsme doma v Praze.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *